Chicago k nám přichází se šesti Oscary v kapse. S podobnými filmy je to vždy těžké, můžeme se totiž dočkat značného zklamání, když zjistíme, že naše očekávání bylo příliš vysoké či směřovalo zcela jiným směrem. K Chicagu tak budou mnozí přistupovat jako k další audiovizuální pecce jako byl loni Moulin Rouge, což byl první americký muzikál v našich kinech za posledních pár let. Srovnání s Moulin Rouge se Chicago nevyhne, přestože nemají kromě žánru nic společného. Chicago je totiž adaptací stejnojmenného populárního broadwayského muzikálu a svým zpracováním odkazuje na klasické muzikály ze sedmdesátých a osmdesátých let.

Tak tedy Chicago. Přenesme se o 80 let zpátky do minulosti, kdy vládl jazz. Vítejte v Chicagu! Na periferiích začíná úřadovat jistý Al Capone, všude vládne prohibice a z mnoha desítek zakouřených barů se linou vábivé hlasy barových zpěvaček. Showbyznys, tak jak si ho představujeme dnes, nebyl masovou celosvětovou záležitostí, centrem dění a světem sám o sobě byl každý bar se svými hvězdami. Jen několika vyvoleným bylo souzeno svojí slávou překročit práh nálevního pultu. Když se jim to povedlo, svět jim díky mocným novinám ležel u nohou. Taková je Velma Kelly (Catherine Zeta-Jones), dravá a talentovaná zpěvačka vystupující ve své show spolu se svým manželem a sestrou.

A zatímco Velma vykrucuje na pódiu svůj další špičkový kousek, v tmavém zakouřeném koutě ji obdivně sleduje Roxie Hart (Renée Zellweger), uťápnutá domácí puťka žijící na hromádce s hodným moulou Amosem (bude John C.Reily někdy hrát jiné role?). Její mdlý život ji žádnou světlou budoucnost nenabízí, a tak se stává kabaretní hvězdou alespoň ve svých snech. Není divu, že když jí pochybný nalejvák z baru slíbí kontakt s vedoucím jazzové kapely, ochotně mu hupsne do postele. Když však zjistí, že milencovi šlo pouze o laškování a tím jeho obchody končily, v návalu zlosti ho zastřelí.

Přestože Chicagu tehdy vládl zločin, policie stále fungovala, a tak i Roxie promptně putovala do ženského vězení, kterému vládne železnou rukou slečna Mortonová, familiárně se nazývající "Máma". Svá kuřátka dokáže pěkně seřvat, když však dotyčná ukáže bohatý dolarový účet, dovede se samou snahou přetrhnout. Není divu, že nejopečovávanějším andílkem ve vězení je Velma - ano, slavná Velma Kelly, která jednoho krásného večera v návalu zlosti (stejně jako všechny další odsouzené) zastřelila svého záletnického manžela a svou neméně záletnickou sestru.

Dobrou věcí na tomhle vězení je, že si zde často a rád vybírá pro posílení svého ega (a peněženky) své klientky namyšlený právník Billy Flynn. Získat Billyho Flynna na obhajobu, to je jako vyhrát v loterii, protože Billy nikdy neprohrává. Dokonale ovládá právo a ještě mnohem lépe novináře. Kdo by potom odsoudil chudinku, kterou manžel trápil a ona ho potom v sebeobraně při zatemnění smyslu zastřelila? Není divu, že Roxie právě vycítila svojí jedinou šanci, jak se dostat z vězení ven, jenže to by se do hry nesměla vetřít i Velma. Kolotoč soudních přelíčení se rozjíždí, noviny chrlí senzací za senzací a dvě ženské jdou cílevědomě za svým cílem…

Tenhle příběh se skutečně ve dvacátých let v Chicagu stal. Ze sloupků vtipně glosujících tehdejší mediální šílenství vznikla divadelní hra a na její motivy v průběhu patnácti let dva filmy (1927 - Chicago a 1942 - Roxie Hart), přičemž v tom druhém hrála hlavní roli legendární Ginger Rogers. V roce 1975 se látky chopil muzikálový veterán Bob Fosse a příběh Roxie Hart převedl na broadwayská prkna, zlaté časy však tento muzikál prožil až počátkem devadesátých let. Cesta na filmové plátno trvala tak dlouho proto, že v tomto období o muzikály nikdo nestál.

Teprve když loni Moulin Rouge oživil zašlou slávu muzikálů z předchozích desetiletí, nastal ten pravý čas opět otevřít frekventovanou dálnici Broadway-Hollywood, po které putovaly oběma směry ty nejzdařilejší kousky. Hollywood často a rád využíval osvědčených fláků pro své muzikály, v jisté době se stala Broadway dokonce výhradním obchodním zástupcem v této oblasti.

Chicago odkazuje a navazuje na klasické muzikály jako Kabaret, Lenny a především All That Jazz. Nejenom stejným autorským rukopisem (všechny jsou dílem Boba Fosseho), ale hlavně nekomplikovanou obrazovou a zvukovou stránkou evokující dobu, kdy se ještě zběsile nestříhalo dvacetkrát za vteřinu, kamerové filtry se užívaly jen paradoxně a počítačové triky znalo jen pár nadšenců. Ne, Chicago je stará dobrá škola se vším všudy.

Většina hudebních čísel se odehrává na jevišti, a to i přestože děj zrovna probíhá jinde. Když Roxie přichází do vězení, nevidíme nějaký obyčejný příchod, ale její představu, kterak na pódiu zpívá o zpackaném životě. Přelíčení v soudní síní se mění ve zběsilý jevištní step, kde právník tančí velké sólo a porota mu v pozadí sborově přitakává. Střih mezi skutečnými scénami a imaginárním jevištěm je nenásilný a dynamický zároveň. Debutující režisér Rob Marshall zvládá rychlé střídání lokalit i velké sbory s elegancí, ostatně má velké zkušenosti s muzikály divadelními.

A co především, díky němu hlavní herecká trojice - ačkoli nepředvádí žádnou převratnou cherografii či náročný zpěv - působí zcela nenuceně a přirozeně. Renée Zellweger zvládá s bravurou svoji přeměnu z naivní slípky ve vychytralou femme fatale. Skok do první ligy po megaúspěchu s Deník Bridget Jones je potvrzen. Catherine Zeta-Jones je typově skvěle vybrána, škoda že nedostává více prostoru, aby mohla více předvést svoji dokonalou kreaci svůdné a vypočítavé mršky. Ale jinak zasloužený Oscar. Obsazení Richarda Gerea na první pohled protiřečí zdravému rozumu, protože to nikdy nebyl nijak zvláště talentovaný herec (jako sexsymbol fungoval dokonale), ale když se na scéně poprvé objeví jako Billy Flynn, obavy jsou ta tam. Gere dokázal svou dobře živenou pověst filmového sukničkáře obohatit o výraznou přidanou hodnotu a přesvědčit, že jako tančící a zpívající rošťák dokáže být mnohem přitažlivější než jako stojící a usmívající se milionář.

Chicago je film, který si vychutnáte až na podruhé. Dokonalé zachycení dobové atmosféry dvacátých let a filmařské využití technik let sedmdesátých bude na první pohled až příliš velkým skokem z dnešní uspěchané doby. O to raději se k němu budete později vracet.