VÍTEJ NA MÝCH STRÁNKÁCH...

V Jablonci žil byl jeden malý kluk.Tenhle kluk,jménem Jakub však neměl moc štěstí.Narodil se do chudé rodiny.Tatínek pracoval jako švec a moc peněz nevydělal.Maminka byla s mladší sestřičkou doma.Všechny ostatní děti,které s Jakoubkem bydleli v chudinské čtvrti na tom nebyly o moc lépe.

Blížili se Vánoce a děti se potulovali po městě a obhlíželi výlohy plné vánoční výzdoby.Přitom si plánovaly,jaké by chtěly prožít Vánoce.Ale všichni věděli,že jejich rodina si to nemůže dovolit.Jakub přišel domů až se smrákáním a šel si brzy lehnout.Vůbec ale nemohl usnout.Pořád mu totiž v hlavě vrtalo,jaké budou Vánoce.Nakonec však usnul.

Zdál se mu zvláštní sen o lidech,kteří mu říkali:,,Jakube,nevzdávej se svého přání.Určitě se vyplní,když s ito budeš moc přát!"

Chlapec poslechl a druhý den časně ráno vyběhl ven za ostatními dětmi a sliboval jim,že se letos o Vánoce postará.Potom běžel za radními,o kterých se mu v tom snu zdálo také.Nejprve běžel za panem radním,který byl uhlíř.Ten ho však vyhodil hned ve dveřích.,,Koukej ať si venku.Svoje sny si nech,já na ně nemám náladu.Lidé chtějí mít o Vánocích teplo,musím rozvézt uhlí a na nic jiného nemám čas.",,Vidíte," odsekl Jakub,,,lidem za peníze dáváte teplo,ale chudé děti alespoň na chvíli u srdce nezahřejete!"Radní ho však neposlouchal,práskl do koní a odjel.Když přišel k druhému radnímu,který byl krejčí,zastihl jej,jak zkouší zákazníkovi oblek,jak utrhává rukáv a zase ho přišívá.,,Chichi,teď a starat se o cizí děti.Dej s tím pokoj,šijeme ve dne v noci,jen abychom lidem do svátků šaty ušili,že se ani nemáme kdy najíst.Milý chlapče,já ještě na Štědrý den budu šít."A žertovně dodal.,,Nechme to na léto,ono nám to neuteče."A Jakub řekl.,,Ale v létě nejsou Vánoce,pane radní."

Tak tedy Kuba obcházel ostatní radní,ti mu však odpovídali podobně.Zkrátka,každý se zajímal jen o sebe,ale co ostatní,to mu bylo jedno.Jen jeden mu řekl:,,No,víš,kdybys pěkně poprosil nějaké pány obchodníky,...ti by ti možná pomohli,ale já ne,já s tím nic nezmůžu."

Tak druhý den Jakub běžel za pány prodavači a obchodníky.Nejprve se rozhodl navštívit pana řezníka Krkovičku.Když se ho však zeptal,jestli by mu nedal nějaké maso na Štědrý den pro děti z chudinské čtvrti,pan Krkovička se na něj div nerozkřičel.,,Ty kluku nezbedná,já si nemůžu dovolit rozdávat maso.Kdyby byl každý jako ty a chtěl po mě trochu něčeho,tak příjdu na mizinu."Lidé z bohatší vrstvy jen udiveně koukali na Jakuba a souhlasili s panem Krkovičkou.Jenom jedna paní,co šla na neděli koupit trochu vepřového,ta nebyla moc bohatá,tak hocha chápala.Zastala se ho,ale ostatní zákazníci se do ní pustili.Soucitně na Jakuba mrkla a ten odešel.Šel ještě za panem prodavačem do hračkářství.Od toho však dostal odpověď.,,Já?Nebudeme s rodinou na Štědrý den doma.Jedu lyžovat."A podepřel si o pult své tlusté břicho.,,Vy a lyžovat? řekl posměšně chlapeček.,,Vždyť se zaboříte do sněhu a už nevylezete.",,Já ti dám,ty kluku,dělat si ze mě blázny.Jedeš odtud!Nebo zavolám strážníka!".Tak Kuba raději odběhl.Přemýšlel ,za kým ještě jít.Šel kolem kavárny pana Hořejšího a napadlo ho,že zajde i tam.Kavárna byla plná lidí.Spustil před všemi lidmi:,,Pane Hořejší,vy jste nejbohatší kavárník v Jabloneckého kraje,máte 2 kavárny,dortíků a zákusků u vás je,že byste nakrmil celé město.Smilujte se na chudými dětmi a připravte jim na Štědrý den veěeři." Tato řeč na kavárníka zapůsobila a protože i lidé v kavárně čekali,jak se projeví jeho cit,řekl:,,Počkej chvíli,ja se rozmyslím.To víš,že bych rád chudým dětem pomohl." Jakmile ale byla kavárna prázdná,ukázal se Hořejší v pravém světle.Vymlouval se jako každý lakotný boháč:,,Ono to není jen tak,pozvat si cizí děti k večeři.My na to nejsme připraveni.Všichni číšníci odjedou a moje žena má spoustu práce...A takové chudé děti,ty ovšem koukají...něco se jim zalíbí a mohlo by to zmizet.Víš,chlapečku,letos ne,až napřesrok."A tak Jakub vyšel s pěstičkami zaťatými a smýšlel o kavárníkovi ještě hůř než o hračkáři a řezníkovi.

Chlapeček ještě zašel do restaurace,ale také odešel s nepořízenou.Toulal se po městě a plakal.Bylo mu líto těch dětí.Neplakal kvůli tomu,že jsou chudé,ale kvůli tomu,že jim nikdo nechce pomoci,i kdyby mohl.A tak došel k radnici,před kterou stála kašna.Sedl si k ní na zem a plakal a říkal si:,,Kdo mi pomůže.Vzdyť já to dětem slíbil.Všichni lidé mají srdce z kamene,jako je tahle studna.Proč nám nikdo nechce pomoci?" Najednou z radnice uslyšel hlasy,které mu byly povědomé z jeho snu.,,Milý chlapče,jsme patroni a patronky města.Máme za úkol pomáhat jabloneckým občanům,i dětem.Víme,proč se trápíš.",,Jjjjak to víte?"Jakub koukal do studny a div mu oči nevypadly.,,Jak mi chcete pomoci?" ,,O to se nestarej,máš jen jeden úkol.Přiveď zítra všechny chudé děti v 6 hodin večer,kdy už bude měsíček svítit,sem ke studni."Jakoubek slíbil,že to vše udělá a jen co to dořekl,patroni ztichli a zmizeli.Šel domů a nikomu o rozhovoru s patrony neřekl.Unavený si lehl do postýlky a usnul.

Když na radniční věži odbila půlnoc a noční strážník oděšel na pochůzku po městě,vylezli ze studny patroni a patronky města.Začali se mezi sebou domlouvat.,,Milí patroni,milé patronky,máme dnes v noci hodně práce,proto si jí musíme rozdělit."řekl jeden z nich.Sáhl do studně a vytáhl klíč s nápisem ,,Pomoc".,,Tento ,,Klíč pomoci" má tu moc,že se jím otevřou všechny zámky,které chrání bohatství."Půjdeme po městě od domu k domu,otevřeme si jím a vezmeme vše,co najdeme a bude se to hodit na zítra."A tak nejstarší a nejzkušenější patron šel s klíčem v dlani a za ním zástup ostatních.Nejstarší otvíral všechny dveře a ostatní do nich vcházeli a brali různé věci jako boty,oblečení,maso,nápoje,sladkosti,hračky a knížky.Knih chtěli vzít co nejvíc,protože děti po nich toužily a navíc se z nich i něco mohly naučit.nakonec šli k radnici,také si odemkli a nesli vše do zasedací síně.Tam 2 patronky zůstaly a měli na práci upravit stůl,uklidit kolem a vše srovat.Dva patroni odešli připravit jídlo.Museli upéct maso,uvařit brambory,knedlíky a spoustu dalšího.Mezitím se ostatní patroni vraceli znovu a znovu do obchodů,aby bylo všeho dost.,,Knih musí mít každé dítě alespoň 5."Když se sešli v síni,jeden vykřikl.,,Na něco jsme zapoměli.Na stromeček!"Ostatní se polekali.,,Jak to stihneme,musíme ještě zabalit dárky."Nakonec se rozhodli poslat pro stromek 4 patrony.Šli na trh,ale tam se jim žádný stromek nezamlouval.Vypravili se tedy do lesa,kde poněkolika hodinách konečně našli ten pravý.Měli co dělat,aby ho společnými silami odnesli do radnice.Když přišli,ještě s dalšími patrony a patronkami ho ozdobili prskavkami,cukrátky,jablíčky a oříšky.

Po posledních úpravách se všichni rozhlédli po síni.,,Musím se a i vás ostatní pochválit.je to krása." Aby taky ne.Stromeček dosahoval špičkou až ke stropu síně,na stolech byl u každé židličky postaven talíř,příbor a ubrousek,v košíčcích byla nasypány ořechy a jablka.Kompoty rozlité v miskách,dárky pod stomečkem a všude kolem něj,na stole také stály mísy s masem,tácy s dorty,chlebíčky a dalšími dobrotami.

Patroni se však nemohl dlouho rozhlížet.Museli se vrátit před svítáním.Zamkli za sebou radnici a vrátilicse odpočinout si do studně.

A právě v tu chvíli vstával Kuba,rychle se omyl a oblékl,nasnídal a spěchal vyplnit úkol od patroů.Vzal si na pomoc své kamarády a kamarádky,s kterými si hrával u nedalekého lesíka,a všichni běhali po městě a kdejaké dítě našli,zašeptali mu do ucha:,,Dnes večer buď u studně před radnicí."Dalo jim to hodně běhání a shánění.Když děti spočítali,bylo jich kolem dvou set.

Kolem 6. hodiny to bylo na náměstí jako ve dne.Jindy tu neprošlo ani živáčka,protože každý je u večeře a s napětím očekává Ježíška.Dnes se to tu jen hemžilo.Samé děti.Měly prodřené kabátky zděděné po sourozencích,boty prodřené nebo žádné a kalhoty držely jen tak tak.

V 6 hodin už tu měly být všechny děti.Paprsek měsíčku osvítil studnu a z ní vystoupili patroni s patronkami.Nejstarší patron řekl:,,Milé děti,za to že jste tady,vděčíte jen a jen tomuto malému chlapci,který nemyslel jen sám na sebe jako většina lidí z tohoto města,ale také na vás.Nebojte se také ani nás,my jsme patroni města a měli by jsme pomáhat všem obyvatelům Jablonce.Proto jsme tu nyní s vámi.Prosím,následujte nás."

Opět otevřeli dveře radnice i síně klíčem pomoci a hned zase zamkli,aby je při večeři nikdo nerušil.A kdzž se děti ocitly před stoly plnými jídla,když spatřily stromeček s prskavkami,když uviděly dárky,všechny najednou zvolaly:,,To je krása!"A když zasedly ke stolům,jeden z patronů řekl:,,To pro vás,dětičky všechno přinesl Ježíšek,který na vás letos nezapomněl."Děti radostně zvolaly:,,Děkujeme ti,náš zlatý,hodný Ježíšku!"Patronka Šárka dětem prozradila,jak Ježíškovi poděkovat.,,Největší radost mu uděláte,když mu zazpíváte pár koled."Tak děti začaly zpívat.A když děti zpívaly,všimla si patronka jednoho chlapce,jak pláče.,,Copak ty nemáš radost?",,Ale mám,mám jí tak velkou,že až pláču."

Patron Petr řekl:,,Snězte co můžete a co máte nejradši.Nachystali jsme toho pro vás dost a když to nebude stačit,ještě nanosíme."A tak děti jedly a když vše dojedly,rozbalily si dárky.Každé dítě mělo plnou náruč hraček,cukrátek a knížek a každé bylo oblečené v nových šatech a mělo na nohou nové botičky.Staré,otrhané oblečení a boty házeli patroni na jednu hromadu.,,A teď,děti,se s námi už musíte rozloučit.Až se vrátíte domů,vyprávějte svým rodičům,co pěkného jste zažily."Tak se děti rozloučily a vrátily do svých domovů.Všichni vyprávěli a Jakub byl nadšený z toho,jak dobrý skutek vykonal a udělal tím radost spoustu dětem,dokonce i jejich rodičům.

Patroni po odchodu dětí zase zamkli dveře radnice a vrátili se do studny.

Když po Vánocích zasedala městská rada,vstoupili pánové radní do zasedací síně a zděsili se.Kupa roztrhaných šatů a bot se dotýkala stropu.,,Co se to tu dělo?"ptali se jeden druhého.,,Byla tu hostina a nadílka."odpověděl Kuba,který se sem přišel ze zvědavosti podívat.

Vyprávěl jim,co všechno s ostatními dětmi z chudinské čtvrti prožil o Štědrém dnu.Radní byli tak dojatí,a tak se hned dohodli,že tuto slavnost pro chudé děti budou opakovat každý rok na Vánoce,když už ví,jak na to.